Vítejte na www.gabushka.wbs.cz !

KOLIE DLOUHOSRSTÁ

Charakteristika plemene

Historie
Kolie je staré pastevecké plemeno psů. Kolie pochází ze severu Anglie a Skotska. patří do skupiny pasteveckých psů, kteří pocházejí z evropského kontinentu a vyznačují se krátkou srstí v obličeji, vztyčenýmy nebo poloklopenýma ušima a krátkou srstí na koncových částech končetin. Hlavní úlohou těchto psů bylo pasení a zahánění stád na neschůdných pozemcích. Bez její pomoci by bylo téměř nemožné hospodářsky využít skotskou vysočinu. Kolie musela být inteligentní, ovladatelná a záleželo na její výkonnosti. Nesměla být rvavá ani honit zvěř. Hlídala i slepice, husy a veškeré zvířectvo usedlosti před zloději.
O původu názvu plemene (Collie) neexistuje žádná spolehlivá informace. Není jasné, zda název pochází od plemene ovcí Colley, nebo zda souvisí s bílým límcem kolií (coll = kruhový obojek). Keltské slovo "col" znamená tmavý, což může mít souvislost s tím, že původní psi tohoto plemene byli černobílí.

Až do poloviny 19.století také nebylo možno mluvit o nějakém typu, neboť psi byli chováni pouze pro práci a jejich vzhled nebyl podstatný. Teprve v druhé polovině 19.století, kdy se začaly pořádat první výstavy psů, začala se věnovat pozornost také exteriéru. Snad právě v této době byl k původnímu plemeni přikřížen irský setr a barzoj a díky tomu se postupem času podařilo vyšlechtit collii takovou, jakou ji známe dnes. Collie se vyskytuje ve dvou varietách a to jako všeobecně známá collie dlouhosrstá, která pochází z drsných oblastí Skotské vysočiny. Tvrdé podnebí zdejšího kraje mělo vliv na její srst, která je dlouhá, na omak tvrdá s hustou podsadou, která výborně izoluje a dokonale chrání před nepohodou. Druhou varietou je collie krátkosrstá, která je ale méně rozšířená. Krátkosrstá collie pochází z mírnějších oblastí Skotské nížiny a od dlouhosrsté collie se liší pouze typem srsti, která je tvrdá, hustá a zcela krátká.

Plemeno collie má jednu světovou zvláštnost - praotcem všech collií je slavný anglický Trefoil, zapsaný do plemenné knihy už v roce 1873.

 
V roce 1871 byly původní kolie poprvé vystavovány. Jejich chov se rozšířil i ve Spojených státech, kde se po druhé světové válce vyvinul samostatný typ, který se liší od standardu FCI. V roce 1885 byly první kolie dovezeny do Německa. V této době byly nejen oblíbenými rodinnými psy, ale používaly se i jako armádní a služební psi. Skotský ovčák byl prvním vojenským a sanitárním psem vůbec. Roku 1940 sláva tohoto plemene ještě vzrostla, když se dlouhosrstá kolie Lassie stala hvězdou filmu natočeného podle novely Erika Knighta "Lassie se vrací".

Charakter
Kolie je synonymem krásy a inteligence, ale je schopna plně rozvinout své vlohy a svoji inteligenci jedině v úzkém kontaktu s člověkem. Je velmi citlivá, neúměrná tvrdost jí nijak nepomůže. Cítí-li odmítavé chování svého majitele vůči cizím lidem, zapamatuje si to a chová se k nim rovněž odmítavě. Pokud vyrůstá s dětmi, je vůči nim velmi přátelská. Kolii můžeme bez starostí vodit všude s sebou. Chce žít s rodinou a potřebuje dostatek pohybu. Ponecháme-li ji dlouho o samotě, je nešťastná. Příjemnou vlastností kolie je, že neloví zvěř a nepatří mezi tuláky. Kolie jsou hravé a radují se ze života až do vysokého věku. Kolie jsou velmi mazlivé, potřebují těsný kontakt s rodinou, rády se však také zdržují venku. Zpravidla jsou snášenlivé vůči ostatním psům, nehoní zvěř a představují proto ideální průvodce pro milovníky přírody. Pes, který se smí každý den vyřádit, je v bytě klidný a nevyžaduje bezpodmínečně dům se zahradou. Vůči cizím lidem je kolie spíše zdrženlivá a vyčkává, jak se k nim zachová její člověk. Kolie jsou ostražité a hlásí všechno, co se děje v domě i kolem domu. Dlouhá srst, pokud odpovídá standardu, je překvapivě nenáročná na péči.

Děti a kolie

Děti se musí naučit od dospělých správnému zacházení se psem a musí být pod dohledem. Kolie, která s dětmi vyrůstá, je nejlepším kamarádem a ochráncem. Ve vztahu k dětem je klidná a trpělivá. Její způsob hraní je spíše opatrný než divoký. Děti mohou kolii snadno vést na vodítku. Nevytrhne se hned, jak při procházce uvidí něco zajímavého. Jestliže děti nezná, protože žije jen s dospělými, jsou jí velice nepříjemné. Bude se jim vyhýbat obloukem. Děti se chovají jinak než dospělý. Skáčou, jsou hlasité, hází hračkami...to vše může kolii, není-li zvyklá na děti, vyvést z míry. Nebude sice agresivní, ale bude se držet v povzdálí nebo se tiše stáhne do vedlejší místnosti.

Kolie a staří lidé

Kolie jsou dobrými společníky i pro starší a samostatně žijící lidi, kteří jsou dostatečně fit na to, aby jim dokázali pečovat o srst a chodit na procházky.

Více psů?

Kolie bývají zpravidla společenské a snášenlivé. Nejlepší je, když staršímu psu přinesete štěně. Starší zvíře je třeba podporovat v jeho vyšším postavení, tak se vyhnete soubojům o postavení ve smečkové hierarchii. Vychovávat najednou dvě štěňata je náročné.

Kolie a jiná zvířata

Kolie ochotně akceptují jakákoli další domácí zvířata, jestliže jsou na to od mládí připravovány a pokud zvířata patří k domu (kočky, králíci, drůbež, ovce, koně). Velmi dobře se hodí jako doprovodný pes pro jezdce na koních. Díky své povaze ovčáckého psa není kolie vůči ostatním zvířatům agresivní, ani není náruživým lovcem.

Vzhled
Kolie je krásný pes impozantního vzhledu. Její osrstění je bohaté, s hustou podsadou a dlouhými, rovnými a hrubými pesíky. Zbarvení je světle zlaté až sytě mahagonové s černými špičkami chlupů (sable) a bílými odznaky, tříbarevné (černé, tříslové a bílé - tricolor) nebo modře mramorované s bílými, případně i tříslovými odznaky (blue merle). Hlava je dlouhá, dopředu se zužuje, má plochou lebku a černý čenich. Oči jsou mandlového tvaru, středně velké a šikmo posazené. Jsou tmavé, u modře mramorovaných jsou modré. Uši jsou malé, nejsou posazené ani příliš blízko ani daleko od sebe, jejich špičky se překlápějí směrem dolů. Tělo kolie je delší než výška v kohoutku. Hrudník je hluboký, hřbet je v oblasti beder mírně klenutý. Ocas je dlouhý a nízko nasazený, na špičce ohnutý vzhůru. Tlapky jsou oválné, s dobře vyvinutými polštářky a klenutými prsty. Přední nohy jsou rovné a svalnaté, zadní nohy mohutné a šlachovité. Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 56 a 61 cm, u fen 51 až 56 cm. Váha se pohybuje u psů 20 - 29 kg a u fen 18 - 25 kg.

 

BAREVNÉ VARIETY

  

Zlatá kolie                                                   Blue merle kolie 

 

Krátkosrsté kolie - tricolor a blue merle

 

Bílá kolie

 

U kolií jsou tyto barevné variace: zlatá, trikolorní, blue merle (modrá), a bílá. Nejčastěji můžeme vidět kolie zlaté a to v různých odstínech. Přípustné jsou všechny odstíny od zcela světlé, jasně žluté přes středně zlatou s černým prohozem až po tzv. mahagon. Nepřípustný je pouze odstín rezavě červený (jako u irských setrů) nebo vybledlá, slámově žlutá barva s šedým nádechem.

Trikolorní kolie má základní barvu černou s tříslově hnědými znaky na hlavě, nohách a po stranách spodní části těla. Bílé znaky má mít všude tam, kde je má i kolie zlatá, tj. na límci, tlapkách, spodní části těla, na špičce prutu, případně i na hlavě.

Blue merle je barva holubičí šedi, která má být poseta jasně ohraničenými černými skvrnami. Také kolie blue merle má tříslové i bílé znaky na obvyklých místech.

Bílá kolie má být třpytivě bílá, nesmí mít nažloutlý nebo našedlý nádech. Hlava bílé kolie má být zlatá, tricolorní nebo modrá, přípustná je i sem tam barevná skvrna na těle. Chov bílých kolií je zatím výsadou Američanů.

U kolií je zlatá barva dominantní, tj. převládající, nad barvou tricolorní, blue merle i bílou. Zlatá barva se až na nepatrné vajímky nekříží s blue merle a to pro riziko vadně vybarvených štěňat. Z tohoto spojení mohou vzejít 4 typy vybarvení: zlatá, blue merle, tricolor a zlatá-merle. Zlatá a zlatá-merle štěňata z toho spojení jsou nežádoucí. Také spojování dvou blue merle kolií se nedoporučuje, neboť zde hrozí riziko narození vadných bílých štěňat, která jsou často slepá, hluchá nebo obojí. Nejvhodnějším partnerem pro blue merle kolii je tricolor. Blue merle zbarvení vzniká působení tzv. ředícího faktoru na pigment v chupech a způsobuje jejich zvláštní seskupení, které vytváří onu zvláštní "modrou" barvu. Blue merle zbarvení je původním zbarvením kolie (charakteristická barva pasteveckých a honáckých psů) až později stouply v oblibě kolie zlaté. Chov bílých kolií je nejnáročnější a je zcela samostatný. Je výsadou Američanů a u nás a v Evropě se prakticky nevyskytuje. Již v 19.stol. byly z britského standardu vyškrtnuty. FCI považuje bílou barvu za nepřípustnou.

 

 

 

 zdroje: Jarmila Křečková, MÁTE DOMA PSA? - ČSCH - Klub chovatelů collií a sheltií, 1985

          Jana Pěničková, POVÍDÁNÍ O COLLIÍCH, Mor.slez. klub chovatelů collií, sheltií a welsh-corgi

          Dina von Hahnová, KOLIE A ŠELTIE, edice Jak na to. Nakladatelství Vašut, 2001, ISBN 80-7236-150-3

         Eva - Maria Krämer, KOLIE DLOUHOSRSTÁ A KRÁTKOSRSTÁ, Nakladatelství Cesty, 2002, ISBN 80-7181-706-6